Kauza Bella Mia

Ráda bych shrnula své pocity ze záchranné akce krav z filmu Bella Mia.

Začnu od začátku. Čeští filmaři natočili film inspirovaný skutečným příběhem o útěku několika krav před porážkou. Krávy si dlouhou dobu žily vesele v přírodě bez člověka a o tom celý příběh je. A protože bylo filmařům líto, že by jejich zvířecí herečky měly skončit na jatkách, vyhlásili pro ně sbírku na jejich záchranu.

Když jsem o filmu slyšela poprvé, říkala jsem si, jaké je to hezké téma a že třeba některým lidem přiblíží něžnou kravskou duši.

Když se ke mně donesla zmínka o záchraně krav, první co mě napadlo bylo, že je trochu zvláštní, že na to tvůrci nemysleli dříve a že jejich dožití nebylo zahrnuto do nákladů filmu. Že asi by mi přišlo taky divné, kdybych se dozvěděla, že po filmu Prasátko Babe vyhlásili filmaři sbírku na jeho záchranu před zabíjačkou.

Je pravda, že tohle není úplně ta samá situace, prasátko z filmu nebyl majetek nějakého chovu na maso, ale pravděpodobně nějakého cvičitele zvířat a zabití takového prasete by bylo i z finančního hlediska nevýhodné. Krávy z filmu byly majetkem JZD a nebyly ničím výjimečné, maximálně tím, že kravínu už byly k ničemu(staré a neplodné) a jinak by šly na jatka.

Když jsem na všech veganských stránkách viděla upozornění na záchranu těchto krav a různé diskuze pod nimi, rozhodla jsem se na krávy přispět. Někdo tu za mě zařídil celou akci záchrany živých tvorů a na mně bylo jen přispět libovolnou finanční částkou. Sama jsem na svých FB stránkách na akci upozornila a v diskuzích na téma jestli má smysl na krávy přispět jsem se snažila ostatní přesvědčit, že to smysl má. Pro ty krávy určitě.

Částka se vybrala s týdenním předstihem a vznikla tak vlna radosti z toho, že se lidem podařilo něco hezkého.

Pár dní na to vyšel článek s rozhovorem majitele farmy kam krávy měly jít se zmínkou, že majitel koupil býčka a že věří, že jim krávy dají nějaká telátka (všechny krávy se totiž během filmu ukázaly býti plodnými, protože všechny jedna po druhé zabřezly).

To vyvolalo určitou vlnu pobouření ve veganských kruzích. Na stránkách filmu a farmy se objevilo několik nesouhlasných a vyčítavých komentářů, včetně komentářů vyžadující vysvětlení a pár agresivnějších obvinění. Musím říct, že je mi jasné, že pro pořadatele akce byly všechny příspěvky ať už slušně napsané, nebo přímo útočné jistě velice nepříjemné. Ale jejich neustálé opakování, že reakce byly hysterické, mi také nepřipadá příliš šťastné.

Jak samotný ranč, tak tvůrci filmu kteří zorganizovali sbírku slíbili prohlášení na osvětlení situace s naznačením, že článek byl novináři překroucen a vyzněl jinak, než měl. Což bylo dost zajímavé, protože ona zmínka o telatech byla přímou citací a tedy tam nebylo moc prostoru k nějakým odlišnějším výkladům.

Když po 5 dnech prohlášení padlo, u kázalo se, že můj osobní omyl byl ten, že suma na záchranu krav zahrnuje i peníze na jejich stravu. V diskuzích, zda na krávy přispět často padl argument, že je to částka podezřele vysoká na 5 krav, což mě třeba vůbec netrápilo, spíš mi to přišlo nízké vzhledem k tomu, že jsem si špatně myslela, že je to i na jejich výživu(při opětovném přečtení akce na hithitu se ukázalo, že zmínka, že peníze jsou jen na výkup tam byla, ale kvůli jiné zmínce na to, že člověk, co se chce krav ujmout nemá peníze na takovou investici, jsem si špatně vyložila, že je to i na minimální péči-ale to je moje chyba). Z prohlášení vyplynulo, že zmíněných 180 000 bylo pouze na výkup krav, že si kravín na kravách chtěl namastit kapsy a prodával je úmyslně dráž.

Dál v prohlášení bylo, že pokud by se nějaké telátko narodilo, že bude prodáno jedině tomu, kdo jej nedá na maso. Aby žilo podobně jako jejich maminky.

To je krásný slib, ale je opravdu uskutečnitelný? Kdo by si koupil tele a v budoucnu velkou krávu jen jako domácího mazlíčka, ze kterého nemá žádný užitek?

Chápu, že organizátorům sbírky a majiteli farmy se těžko chápe, proč je problém, že by krávy měly mít telátko, vždyť je to přece přirozené. To je pravda.

Pokud by mi šlo o to, zachránit pouze herečky filmu, protože na mě udělaly dojem a mám k ním díky filmu vztah, tak je mi asi jedno, že nějaká jejich telátka třeba takové štětí mít nemohou.

Pro lidi veganského rázu to už tak jednoduché není. Nešlo tam primárně o zachránění hereček, ale životů jako takových. Záchrana těchto konkrétních krav nijak nezmírní utrpení ostatních krav z celého světa, ale je super mít možnost být jedním dílem článku toho, že aspoň některým vyvoleným bude zajištěn hezký zbytek života.

Když se teď na to ale podíváme trochu matematicky, vzniká tu problém. Údajně měly všechny krávy nakonec telátko, to ukazuje na to, že se to může klidně celé zopakovat a každá kráva může mít min. jedno tele. Tele jako takové bude krávě nakonec odebráno ať už půjde na jiný statek vesele žít, nebo půjde na jatka, to už samo není moc hezká představa, krávy jsou sociální zvířata a mají mezi sebou složité vztahy. Vztah matky a dítěte je zde pravděpodobně na stejné úrovni, jako mezi ženou a jejím dítětem. To máme první nepříjemný aspekt, druhý, pokud by nebyl dodržen slib o neprodání telat někomu na maso/mléko je vůbec smysl toho všeho.  Zachránit krávu, to je skvělý, nepopíratelný fakt. Pokud ale ta kráva bude mít tele, co takové štěstí mít nebude, tak jsem v podstatě vytvořili další živou bytost, která svým utrpením vykupuje svou matku. Představte si, že byste třeba pomohli utéct pár politickým vězňům z KLDR ale s možností, že výměnou za ně se do tábora vrátí možná stejně velký počet jiných nevinných, nebo i vyšší počet, dávalo by vám to smysl?

Já bych strašně ráda věřila, že ta možná telata nedopadnou zle a že se najde někdo, kdo se jich podobně ujme. Taky je pravda, že se ještě žádné tele nenarodilo a možná se taky žádné nikdy nenarodí, tudíž to tu celé řeším úplně zbytečně.

Z celé akce tu tedy máme výsledek ten, že krávy jsou tedy na lepším místě a mají se dobře. To je super. Pak tu máme lehce zklamanou veganskou skupinu a (podle vyjádření) silněji zklamanou organizaci záchrany krav. Že udělali něco pěkného a teď jsou za to haněni.

Já bych k tomuto chtěla říct jen jedno. Jsem moc vděčná za to, že těm kravám umožnili v poklidu dožít na co nejlepším místě. Jsem vděčná za všechnu tu práci a starost, která z toho všeho musela vzejít. Určitě to nebylo málo úsilí. Jsem vděčná, že si pan Zalabák krávy na svůj ranč vzal a to bez toho, že by chtěl pobyt za krávy proplatit.

Nic lepšího asi udělat nejde, napadá mě jedině, zda by šlo zajistit, aby krávy telata neměly a to by šlo jedině tak, že by nepřišly do kontaktu s býkem. Jak to ale můžu chtít vyžadovat, když jsou tam ty krávy z něčí milosti zdarma?

Takže asi mi to bude muset stačit a budu doufat, že telátka krávy už mít nebudou.

Ač bych chtěla mít z akce nadále dobrý pocit, spíš z toho na mě padá zklamání, zvířata v našem světě to mají sakra těžké, a co se s tím dá dělat? Skoro nic.

Rubriky: paradoxy | Napsat komentář

Vegan magor

Je to blbý, ale asi je to fakt, mezi vegany je velká spousta magorů. Nebo jdou nejvíc slyšet. Samozřejmě si nemyslím, že je to stravou, jde spíš o to, že tento směr  přitahuje řadu nevyrovnaných lidí, kteří si z veganství udělají  hlavní životní směr.

Už není obyčejná Jarka Kopečková. Od teď je to Jarka Veganka Kopečková.

Vegan magor se nepovažuje v první řadě za člověka, ale za vegana. Koneckonců lidstvo je svinstvo a k tomu se opravdu etický člověk hlásit nemůže. Znám řadu velice uvědomělých a rozumných veganů, tak si to prosím, pokud jste vegani, neberte osobně, mluvím jen o určitém vzorku. Určitě existuje spousta jiných skupin, které mají stejně nevyrovnané členy.

Možná budu někomu křivdit, ale napíšu, co si upřímně myslím.

Někteří vegani mají pocit že tím, že se stali vegany se stali něčím lepším než jsou ostatní, že tím pádem jsou jakýmisi arbitry pravdy a morálky a že všichni ostatní lidi jsou pouze pokrytci.

Často mluví o duševním rozvoji, klidu a dokonalé harmonii, ale jakmile s nimi nesouhlasíte a dokonce poukážete na chyby v jejich argumentaci, nebo jim dokonce dáte ochutnat vlastní kašičky(což bývá absolutně nepochopeno) duševní klid je ten tam a padají urážky, soudy a velká gesta. V online oblasti rádi člověka napadnou, a než stihnete jakkoli reagovat, tak si vás zablokují, aby se náhodou něco nedozvěděli.

Ego je to druhé, o čem takovíto vegani rádi mluví. Mluví o něm hanlivě, že je to vlastnost těch ostatních a že oni sami to mají vyřešené, ale velice rychle se ukáže, že opak je pravdou.

Jediná smutná věc na tom je, že ač na ně zareagujete jakkoli, tak to nebude mít žádný efekt, protože něco jako sebereflexe, logika, nebo empatie je přesně to, co takovému člověku chybí.

Přestávám věřit, že takový člověk je veganem proto, že nějak výrazněji soucítí se zvířaty, že jde spíš o to, že ten člověk konečně našel sebeurčení, které ho vyzdvíhá někam výš.

Taková osoba je v podstatě schovaná za nálepku vegan a tím pádem je jediná dokonalá.

Jak poznat vegana magora snadno a rychle?

Míchá dohromady neslučitelná témata. Používá jako argumenty odkazy na youtube, které opět s tématem pramálo souvisí. Odkazuje na články bez zdroje, nebo s manipulativním obsahem. A většinou absolutně nechápe jemné, či výrazné náznaky, nebo naopak si vykládá zcela normální otázky jako aroganci, nebo rýpání. Musí mít vždycky poslední slovo a to, že ho má, bere jako důkaz, že vyhrál.

Přiznávám, že jim ráda občas nechávám ochutnat vlastní polívčičku. To je moje charakterová- ne moc hezká vlastnost. Jsem taky vegan magor, ale spíš vegan magor polívkový.

Máte někdo podobnou, opačnou, nebo jakoukoli zkušenost s veganem „magorem“?

Rubriky: paradoxy | Komentáře: 1

Veganské rohlíky

Ingredience

250g hladké mouky

250g hladké celozrnné mouky

1 balení droždí

1 lžička soli

trocha cukru

250ml libovolného rostl. mléka

mák/kmín/sůl na posypání

Trochu mléka pokojové teploty smícháme s droždím pokojové teploty, zasypeme trochou cukru, smícháme a necháme vzejít kvásek (cca 10min). Poté smícháme mouky a sůl, a vlijeme mléko a kvásek, celou směs promícháme a necháme 30-45min kynout v teple.

This slideshow requires JavaScript.

Poté těsto prohněteme, pracovní plochu posypeme moukou a těsto vyválíme do tenké kulaté placky. Vrchní stranu potřeme pomocí pírka vodou, nebo trochou oleje. Placku rozdělíme na osminy, takže nám vzniknou jakési trojúhelníky a ty od jejich širšího konce rulujeme ke špičce. Přendáme na plech  a povrch potřeme pírkem vodou, posypeme zdobením, zapneme troubu a teplotu nastavíme na 190°C. Rohlíky necháme ještě 10 minut kynout jen tak na plechu a teprve pak je dáme do vyhřáté trouby upéct.

10 minut pečeme, kdo chce křupavější kůrčičku, přidá si 2 minuty navíc.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Můj skeptický/laický pohled na půsty a klystýr

Dnešní téma bude trochu fekálnější, ale věřím, že to zvládneme 🙂

V poslední době často slýchám o prospěšnosti půstu a klystýru čím dál častěji. Už jsme o tom dost načetla a musím říct, že mě zatím žádný z propagátorů těchto procesů nepřesvědčil. Někteří jeho zastánci mě dokonce kvůli debatě o klystýru označili za člověka, co se bojí vlastního těla. Když jsem řekla, že spíš naopak svému tělu důvěřují, jistota člověka o mém strachu narostla. Vysvětluji si to spíš jako neschopnost uznat, že nemusíme mít stejný názor a nesouhlas nemusí nutně znamenat strach z klystýru. Nijak děsivý, či nechutný mi nepřipadá.  Před porodem ho ráda podstoupím, nemám z něho strach.

Ráda bych ještě zmínila, že bych nikomu samozřejmě jeho právo na tyto procedury nechtěla brát, ale zkuste se nad nimi na chvíli zamyslet.

Hlavními argumenty klystýru jsou tedy takové, že střevo, zanesené nečistotami potřebuje naši pomoc, že výplach je pro něj dobrý. Že po klystýru se lidem lépe vstřebávají živiny a je to vlastně všelék.

Věřím, že člověk, který se stravoval ve smyslu bílé pečivo, sýry, maso, sem tam zelenina, či ovoce-může mít dost nehezký obsah střev. Zvlášť když takový člověk přejde na zdravější režim a chce své tělo vyčistit, chce, aby to bylo co nejrychleji. Věřím, že takový klistýr může mít smysl. Ale moc nechápu klystýr u lidí, co se už dlouhodobě stravují zdravě (tozn. zelenina a ovoce, celozrnné potraviny představují 90% jejich jídelníčku). Taková střeva se v podstatě čistí sama. Čím častěji takový člověk vyměšuje, tím je to pro jeho střeva lepší. Všechna ta vláknina udělá celou práci za něj. V klystýry nevěřím už jen proto, že nemohou být pro naše těla přirozená. Ve střevech máme hodné bakterie, které pro nás dělají velký kus práce a jejich výplach jim rozhodně neprospívá. Dále pak si nemyslím, že je pro střeva dobré, aby byla úplně prázdná, ještě ke všemu „přesušená“ jejich vypláchnutím, ať už obyčejně vodou, solným roztokem, urinou, nebo třeba jogurtem. To jsou zkrátka věci, se kterými střevo nepočítá.

Jeden člověk mi nedávno argumentoval tím, že ačkoli jedl už několik let zdravě (tedy tak, jak jsem zmínila dříve), tak přesto, že držel několik dní půst a pak si udělal klystýr, tak že z něj prý šlo cosi nechutného. 

Další argument od jiné osoby byl ten, že nevidí důvod, proč si nepomoci, proč to očištění neurychlit, když tu ta možnost je. První se tedy vyjádřím k tomuto argumentu, pak k prvnímu, protože skrz něj plynule přejdeme k půstům.

Chápu, že člověk, který něco chce, ať už je to zářivé zdraví, nějaký předmět, nebo cokoli o čem sní, že to chce hned. Je to přirozené a pochopitelné. Je ale otázkou, zda jsou ty rychlé metody vždy ty lepší.

Dám příklad. Dejme tomu, že vám vaše blízká osoba řekne, že chce zhubnout, že se na sebe nemůže dívat a že jde tedy na liposukci.

Liposukce je vlastně ekvivalent klystýru. Liposukce i tradiční hubnutí mají stejný výsledek. Úbytek hmoty. Liposukce dokonce na kýžených místech. Ale co byste řekli, že je pro tělo lepší? Pomalé postupné hubnutí s přidaným pohybem a zdravým vyváženým jídelníčkem, kdy člověk musí prokázat určitou vytrvalost a dokonce se naučit spolupracovat se svým tělem, nebo rychlý a invazivní způsob? Co byste řekli, že je pro tu osobu lepší? Pokud myslíte, že liposukce tak chápu, že i klystýr vám připadá v pořádku. S ním je to stejné. Když už dojdete k poznání, že vaše strava není v pořádku a chcete začít žít zdravě, možná dojdete k tomu, že ve vašich střevech to zrovna nemusí být nejkrásnější. A tak si můžete vybrat ze dvou možností. Buď že to necháte na přirozeném procesu těla, který postupně střeva vyčistí novou lepší stravou, nebo to celé urychlíte klystýrem.

Já osobně si nemohu pomoct, ale věřím, že postupná změna je pro tělo vždycky lepší, než náhlý skok. Že naše tělo je dokonalý stroj, který se s tím umí porvat sám. A že naše důvěra v něj je lepší, než náš zásah, na které střevo ani uzpůsobeno není.

K výroku o půstu v kombinaci s klystýrem mám jedno vysvětlení.

Jak mohlo z člověka, co jí zdravě a držel půst vycházet něco nehezkého? Jednak je pro nás těžké definovat, co je opravdu špatné. Ať už onen člověk viděl cokoli, podle mě to byly zbytky stolice, které ve střevě zůstaly právě kvůli půstu.

Naše střeva mají jako nástroje ke svému vyprázdnění peristaltiku, gravitaci a náš každodenní pohyb. Dále pak za vyprazdňování střev může i naše pravidelná konzumace potravy. Chápej, nové jídlo vytlačuje to staré. Když člověk drží půst, tak jediné, co vyprázdní jeho střeva je tedy ta peristaltika a gravitace. Ale věříte, že ve střevě nic nezůstane? Vždyť tam není žádný píst, co by to vytlačil dokonale do čista. V různých záhybech střev, tak tedy zůstává zbytek stolice. Ten by tam obvykle nezůstal, protože by ho s sebou strhla stolice z dalšího jídla. Takže když tak člověk drží půst, ta si chtě nechtě nechává ve střevě stolici, která tam rozhodně nijak zvlášť nezkrásní.

Proto se nedivím, že po dnech půstu při klystýru z těla vychází nehezké věci.

Půst sám o sobě je další často doporučovaný ozdravný proces. Chápu, že v některých situacích může být prospěšný, ale osobně půsty sama sobě neordinuji, protože si myslím, že místo toho, aby si tělo odpočinulo od trávení, tak přechází do stresu.

Když přestanete jíst, tak i když vaše tělo nemusí najednou trávit potravu, tak stále je připraveno k přijímání potravy.

Prázdný žaludek je riskantní z hlediska žaludečních vředů. Ta kyselina tam pořád je a nemá co dělat.  A když začnete držet půst, tak tělo to neví. To pouze vidí, že má hlad a že už dlouho tu žádná strava není. A nepřestane proto tvořit žaludeční kyseliny. Tělo totiž pořád čeká, že se najíte. A tak je také na toto neustále připraveno. Další věc půstu je ta, že nedostáváte důležité živiny. Dále tělu chybí energie. Pokud nemáte dost energie na fungování, nejen že tělo začne kromě tukových zásob požírat vlastní svaly (včetně vlastního srdce-proto umírají modelky po dlouhodobém hladovění, jejich srdce je slabé, protože ho tělo v podstatě ojedlo), díky tomu začne vyplavovat odpadní látky jako jsou ketony a dochází ke ketonické psychóze. Ta se projevuje euforií a přívalem energie, plus údajně zvýšeným tělesným pachem. Proč to ta ketóza dělá? Kdybychom pokaždé v naší historii při nedostatku jídla propadli depresi a byli malátní, sotva bychom si jídlo sami obstarali. Ketonická psychóza je vlastně snaha našeho těla pomoci nám k potravě.

Hladovění navíc zpomaluje metabolismus. A čím častěji tělo hladoví, tím víc je na další hladovění připravené zpomaleným metabolismem.

Další nepříznivou věcí v období půstu je tedy špatná peristaltika střev, která vede k tomu, že naše střeva se špatně čistí.

To nás pak může vést ke klystýru, o kterém jak už tedy víte, nejsem přesvědčená, že je nám prospěšný.  Přece jen je to pro naše střevo spíš brutální nepřirozený zásah, který nás zbavuje toho, co ve střevech být má.

Člověk, který tedy pravidelně prochází půsty a klystýrem tak může nabýt dojmu, že ještě stále není dost čistý, protože proboha, podívejte se, co ze mě leze!

Co bych tedy dělala já, kdybych chtěla své tělo očistit? Místo úplného zastavení konzumace nahrazeným pouze popíjením vody/džusů/zeleného ječmene/apod., bych si dala celý den raw, pokud možno jen na ovoci a zelenině. Nezapomínala bych na pravidelné procházky, nebo jiný příjemný pohyb, pokud možno v příjemném prostředí, pokud možno s přáteli. Nezapomínala bych na pravidelný pitný režim.  A pokud možno bych se snažila stravovat a chovat tak, abych neměla potřeby podobné čistící kůry dělat. Naše tělo má možnost mít vše potřebné každý den, tak proč mu to nedopřát?

Jistě, půsty jsou věci, na které je naše tělo připravené, ale nevěřím, že je mu prospěšné. Místo zamýšleného odpočinku vypracovává právě krizový plán, a bojí se.

Jaký je váš názor?

 

Rubriky: paradoxy | 8 komentářů

Člověk neschopný neschopný

Nemám ráda zevšeobecňování, házení do jednoho pytle, tak jen pro pořádek-na Zemi ještě existují lidé na které toto neplatí, ale pravděpodobně to nejste vy, ani já.

V čem se člověk odlišuje od zvířat? Rozumem, empatií, vírou? Kdo z nás může opravdu říct, že to tak je? Že to vše máme jen my, nebo alespoň na vyšší úrovni?

Domnívám se, že se nelišíme skoro v ničem.

Ale… Máme řeč, kterou vyslovujeme svoje myšlenky, teorie, díky technologii umíme své myšlenky předávat na velké vzdálenosti, můžeme jedinou větou změnit život jiného člověka.

A přesto selháváme. Selháváme v tom, jak umíme využít náš potenciál. Už od dětství slýchám o tom, jak si ničíme planetu a stejná slova kolovala dávno před mým narozením a co jsme změnili? Skoro nic, spíš je to celé ještě horší. Jsme velice neschopní. A děláme toho málo. Ten náš rozum je nám nejen k ničemu, ale spíš ke škodě. Využíváme ho špatným směrem. Dovedeme pochopit problém, ale už se nedokážeme dokopat k tomu ho vyřešit, spojit se společně a změnit to.

Jak být na lidstvo pyšní? Že jsme znečistili každý kout? Že naše civilizace vyrostla na vykořisťování jiných a dále na vykořisťování stojí? Mám na tom vlastní podíl viny a je mi z toho zle. A připadám si neschopná. Co opravdu změním? Jak?

Rubriky: výmluvy | Napsat komentář

Kdo je víc vegan? Já ano ty ne…

Jako „moderní“ veganka se samozřejmě zapojuji do různých internetových diskuzí. Jsou užitečné, člověk si utřídí vlastní názory, zjistí, jak to vidí ostatní, najde mnoho nových informací-diskuzí se vymezujeme a posouváme dál.

Bohužel, dost často se diskuze zvrhávají. Začne se řešit, že někdo vlastně není vegan když např. konzumuje med, nebo chová zvířata. Obvykle se pak ukáže příspěvek, který říká, že každý jsme teprve na cestě, je třeba se vzájemně respektovat, mír a lásku pro všechny… A nikdy nechybí takový, který si stěžuje na to, že je hrozné, jak se ty diskuze vždycky zvrhnou a že se diskutér sám už radši veganem nenazývá a že se nediví, že veřejnost na vegany pohlíží skrz prsty když jsou všichni takoví řešiči.

Cože, ty nekompostuješ v kapse?!

Cože, ty nekompostuješ v kapse?!

S těmito názory nemám žádný problém, jen bych ráda upozornila na fakt, že toto není výsada pouze veganských diskuzí, navštivte jakoukoli zájmovou skupinu na netu a najdete to samé. Řešení kdo je víc vegan, nebo kdo je víc nepekelný(módní peklo), kdo je lepší matka(emimino) a pod. jsou prostě všude.

Ráda bych se ale k danému tématu také ráda vyjádřila. Půjdu na to trochu oklikou-přes mého muže.

Můj manžel je veganem z trochu jiného důvodu, než já. On nejí živočišné výrobky protože nechce podporovat krutost, přesto to vidí tak, že v dřívějších dobách, kdy lidé chovali krávu a měli ji celý život, chovali se k ní s úctou a nechali ji v klidu dožít, bylo vše v pořádku a takové mléko by mu nevadilo. Stejně tak mu nevadí zabít zvíře, pokud mělo přijatelný život, ale v podstatě se to omezuje jen na sladkovodní ryby. Jeho život v praxi vypadá tak, že nejí žádné živočišné výrobky a občas, když je někde, kde nemá na vybranou(ale tak jistě, mohl by zůstat o hladu, já jsem ale radši, když se nají) dá sladkovodní rybu. Takže oficiálně vegan není, ani vegetarián. Sám se za něj ani nepovažuje, ačkoli když například objednává jídlo, toto slovo použije. Je to rychlejší.

Já jsem veganka proto, že mi došlo, že nechci brát život, ani nijak vykořisťovat zvířata, jak jsem psala dřív, beru to podle svého svědomí-nedělám to, co nechci aby ostatní dělali mně.

Osobně se pokládám za veganku, přesto mám trochu komplikovaný vztah k tomu všemu. Med například jím. Takže oficiálně vlastně veganka taky nejsem. O včelách jsem si toho něco málo zjistila jsem a podle svého filtru-nedělej jiným, po čem sama netoužíš, konzumace medu za určitých podmínek prošla. A to-musí být od známého včelaře, nesmí být z obchodu. Tento filtr nemusí být dokonalý, ale celkem mu důvěřuji.

Další věc, nad kterou u svého veganství přemýšlím je ta, že máme jako lidé jistou výhodu a to, že jsme od přírody stavěni na rostlinnou stravu, takže mi mé veganství neškodí, ba přímo prospívá.

Někdy se zaobírám otázkou co bych dělala, kdybychom nevzešli z opice, ale třeba z tygra. Může se vůbec z masožravce vyvinout soucitný tvor? Vždyť je jich všude plno kolem! Může!

Budete vyčítat svojí kočce, že myši žere, ale že k vám se tulí? Že je pokrytec? Proto moc nemusím argumenty typu- svého psa bys nesnědl, ale prasata jíš? V přírodě je zkrátka normální rozlišovat mezi těmi „na mazlení“ a těmi „na jídlo“.

Další často emocemi doprovázeným tématem je chování zvířat-domácí mazlíčci. Prý nemůžete být vegan a zároveň mít doma kočku/psa… A když už tak jedině z útulku.

Tak v tomhle taky nejsem vegan. Máme dva psy a v budoucnu ještě jednoho. A ani z útulku si ho neberu.

Často můžete slyšet, že vegani by neměli ani pít alkohol, nebo používat palmový olej, kupovat pouze fairtrade banány, nekouřit ani netestované cigarety a hlavně jako vegan musíte být neustále pozitivní, abyste byli dobrým příkladem.

Problém s každou ideou je ten, že každý si ji přizpůsobuje sobě. „Já to tak mám, tak je to v pořádku, ty toho neděláš dost, nemáš právo nazývat se vegan…“

Vrátila bych se ještě k tomu medu. Uznávám, že když ho jím, respektive když proti němu nic nemám(med u nás doma zatím žádný není), tak chápu, že nejsem veganka podle jasného kritéria že vegani neužívají NIC živočišného. Nejspíš nejsem ani veganka protože jsem nevyhodila své kožené boty a pásky, že jsem nespláchla starou kosmetiku, že ve spíži mám lapačku na moly a stále nosím své vlněné svetry.

Ale víte co? Vůbec se tím nezabývám. Šla jsem do toho kvůli svému svědomí. Člověk by řekl, že je to nesobecký krok, že, ale když se na to tak podíváte, tak co je opravdu nesobecké? Že pomůžete staré paní s nákupem? Ale jděte, vždyť to děláte jen kvůli svému dobrému pocitu-vy sobci!

Často se nakonec v diskuzích dočtu, že se spousta lidí, které já osobně bych s klidem nazvala vegany, říkají, že se vegany nenazývají, že se tak ani neberou a že s touto skupinou nechtějí mít nic společného. Trochu je chápu. Pro všechny tyto „nevegany“ mám jeden vzkaz-kašlete na to, je to jen slovo.  Jako vegan byste neměli ani používat mobily a počítače, vůbec veškerá ta technologie co používáme, všechny plasty-to všechno už jen svou výrobou něco někde zabíjí, vykořisťuje, omezuje.Vždycky se najde někdo, pro koho nebudete dostatečně vegan, abyste byli opravdoví vegani, pravděpodobně byste měli bydlet v dřevěném srubu, nejezdit autem, nevyužívat nic, co vozí auta, letadla, nebo lodě-což znamená pěstovat si všechno sám a modlit se, že jste tím pluhem, co používáte, nepřesekli pár žížal. Ve své podstatě nikdo nejsme vegan.

Já jsem v podstatě vegetarián, co nejí vejce, mléko, maso, nekupuje kůži, ale konzumuje med, chová psy, jezdí autem, kupuje i tropické ovoce, užívá moderních technologií, jezdí na dovolené stovky kilometrů daleko. Konzumuji obiloviny sklizené kombajnem, bydlím v paneláku, užívám wc, když je mi zle koupím si ibalgin. Když měl můj pes cukrovku, kupovala jsem mu inzulín. Nekupuji pouze nebalenou zeleninu, zatím nekompostuji. Používám bílý cukr, který taky není čistý. Pro spoustu z vás nejsem vegan, ale považovat se za něj budu dál, protože v tom osobně nevidím problém. Protože pro mě je veganství o etice a v tom jsem si u sebe jistá. Dělám co můžu a nedělám co nemusím.

Nenechte se vytočit, chybu na vás vždycky někdo najde, abyste nikomu nikdy neublížili, to byste se nemohli ani narodit, berte to tak, že děláte to nejlepší co můžete, klidně se ještě zdokonalujte, ale nenechte si kazit náladu těmi, co si na vás honí triko. A vzpomeňte si na to, až třeba potkáte vegetariána, co miluje mléko. Diskutujme bez agrese, či povyšování se a hlavně-neberme se tak vážně 😉

Rubriky: paradoxy, svědomí, výmluvy | 14 komentářů

Maso maso a zase maso

Věta, která ho vedla k napsání tady tohoto „článku“ je tato: „Mi soja ani pohanka prostě nechutnají a obávám se, že ani nikdy nebudou, ba naopak pohanka a soja se mi přímo hnusí. „

Názor tohoto pána je typickým příkladem speciecizmu, občas když někde vidím článek obhajující konzumaci masa pokaždé jej otevřu, abych konečně našla ten článek, co mi vysvětlí, proč je teda to maso dobré jíst a pokaždé se zklamu, nejen nad absolutní ohavností autorovy mysli, ale i nad nedostatkem argumentů, faktů a vůbec nad neznalostí dané problematiky, pseudoargumenty skrývají pouze strach z toho, že by měl přijmout za své činy zodpovědnost, nebo se nedej bože vzdát flákoty. Jak ubohý musí být život toho, kdo si bez masa neumí představit svůj život? To je to žrádlo opravdu alfa a a omega jeho bytí? Nevěřím. 

odkaz na článek

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář